Otevřel jsem železné dveře kobky. Naše malá hackerka se choulila na zemi. Uznávám, že tady dole je pěkná zima.   „Dobré ráno.“   Škoda, že hodiny před chvilku hlásily čtvrt na jednu. Samozřejmě v noci. To přirozeně nemohla vědět. Celé odpoledne jsem rozdejchával svojí dementní kolegyni. Vytočila mě fakt krásně. S tou ráží, do jaký mě dostala, bych tu malou čůzu asi zabil.   Nic neříkala. Jenom se klepala na zemi. Jednou rukou jsem jí chytl pod ramenem, zvedl ze země a odtáhl do sprch. Stejně jako každá jiná kurvička dopadla s žuchnutím na dlaždičky. Ledová...

  Ležel sem na posteli a probodával nádhernou stropní klenbu pohledem. Vír myšlenek se ne a ne zastavit. Už to bude šest hodin, co jsem tu jebku zamkl v L3 a já pořád nevím co s ní. Jestli dokázala hacknout naše zabezpečení, asi nebude úplně hloupá. Vlastně vůbec. Do psí prdele! Moje zabezpečení! O to větší potupa. Tohle nesmí nikdy nikdo zjistit. Měl bych ji zastřelit. Proč vlastně ne? Nebyla by první a nejspíš ani poslední.   „Zkurvená píča!“ vztekle jsem vyskočil z postele. Už několik hodin jsem nedal hlášení. O tom, že jsem uvnitř ví, ale nehlásil jsem se na věži...

  Během těch dvou hodin čekání než se princezna probudí jsem si stihl dojít nahoru pro dvě krabičky a flašku vodky. S pár promilemi se tady dole přemýšlí daleko líp. Zapálil jsem si další cigáro a v duchu děkoval šéfovi za tak výkonnou klimatizaci. Díval jsem se na vystouplá žebra, nedokonale nalakované nehty, bezvládně visící ruce a dětskou tvář. Směšné. Můj obličej se zkřivil do šeredného úsměvu a hlavou mi probleskly možné následky mého konání. Vodka. Jebu následky.   Otevřela jedno oko, pak druhé a mlčky se rozhlédla okolo. Teda ono jí nic jiného nezbývalo. Ruce přivázané rohům...

  Seděl jsem v autě a hnal se k Pevnosti. Snažil jsem se sledovat silnici před sebou, ale pohled mi stále sklouzával na občanku položenou na sedadle spolujezdce. Plavovlasá dívka na ní vypadala docela jako dítě. Ty holky si to dělaj samy. Zavrtěl sem hlavou a snažil se nemyslet na to, že mému nákladu je stěží sedmnáct let. Zasranej makeup. Přirazil jsem plyn k podlaze a sledoval ručičku tachometru jak prudce míří kamsi za stovku.   Zmáčkl jsem elektronické ovládání a obrovská kovaná vrata se rozjela do stran. Přistavil jsem auto k levé straně křídla, nastrkal si všechno, co se do té...

  Seděl jsem v hnusnym zakouřenym baru asi šedesát kilometrů od Pevnosti a pil Colu. Znáte to, chytnete blbou náladu a jediný o čem víte, že vás zaručeně postaví na nohy je dlouhá jízda autem. Tak jsem si udělal na účet svého šéfa menší výlet. A pauza v baru byla poměrně neplánovaná. Dostal jsem žízeň, tak jsem zaskočil na nějaký nealko v tomhle zapadákově. Mám svůj řidičák docela rád na to abych jezdil takzvaně pod vlivem, takže tím nealkem myslím opravdu nealko.   Neseděl jsem tam ani 1O minut a po mém boku se objevila plavovlasá štíhlá slečna a koutkem oka po mně koukala. Myslim,...

Řetěz zachrastil a začal se pomalu napínat. Zesláblá dívka se přes svou vyčerpanost a četná zranění konečně pevně zapřela o zeď. Zhluboka se nadechla a škubla řetězem. Ten se ani nepohnul. Zkoušela to znovu a znovu. Stále bez výsledku. Několik desítek minut lomcovala železným okem zabetonovaným do zdi. To se však ne a ne pohnout. Mezi prkny zakrývajícími okno místy prosvítala noční obloha. Řetěz se v šeru sklepa zaleskl a zachrastil jak se dívka snažila doplazit k oknu. V tu chvíli se z chodby ozval dusot bot. Pak se dveře otevřely. Dva mladíci v tmavém oblečení se potěšeně ušklíbli. Dívka se...