Dnešek se dal považovat za velice úspěšný den. V 8:30 jsem úspěšně složila písemné testy na řidičák na  nějakých 98%, dobarvila jsem si vlasy a sešla se po hodně dlouhý době s dvěma kamarády. Bohužel se samozřejmě musela vyskytnout komplikace. Když jsem se spokojená vracela domů, jeden z mých nejmenovaných rodinných příslušníků zavolal, že se sejdeme u metra a že pro mě něco má, jako omluvu za včerejší hádku. Skoro bezeslov mi byla předána malá krabička a dotyčná zmizela jak pára nad hrncem. Otočila jsem se k odchodu a krabičku otevřela. Ze šera na mě koukal maličkatý čumáček a po dalšim ohledání jsem našla malého flekatého myšáka. V tu chvilku začal onen stres. V bytě kde bydlím přebývá těžký alergik a i na psa kterého má majitelka více než 10 let se dělali krevní testy. Jediné štěstí je, že všechno stěhování se mnou absolvovala i kompletně vybavená malá klec, půl pytle krmení a 5l kukuřičné podestýlky. Myšáka jsem okamžitě ubytovala a izolovala od zbytku bytu. Teprve...

To co budu psát níže bude znít jako nějaký fun-fic na Pet Rescue pořady na Animal planet. Bohužel je to příběh o lidské krutosti a já mám neuvěřitelné nutkání se o něj s vámi podělit.   Byla jsem na sraze "starých známých" v jednom nejmenovaném severočeském městě a po několika desítkách minut zábavné kolektivní konverzace jsem se s jedním ze známých rozhodla jít soukromně projít. Vyrazili jsme směrem k nejmenované vodní nádrži, povídali si a v klidu pokuřovali. (podotýkám že cigarety!) Když jsme obcházeli vodní nádrž, chlapec si všiml muže po pás stojícího ve vodě a v každé ruce svírajíc jedno malé černé zvíře. Z naší vzdálenosi nešelo rozeznat o jaká zvířata se jedná. Zastavili jsme se částečně skryti okolním křovím a muže se rozhodli sledovat. Pak už to šlo ráz na ráz. Muž obě zvířata pustil do vody a začal je velice brutálním způsobem topit. To už jsme byli i s kamarádem též ve vodě. On muže několikrát udeřil a já vytáhla černá štěňátka z vody na břeh. Pejsek, větši z nich...

  A je to tu.. Svět se mění a staví se na hlavu, všechno je jinak a mě to baví.. "Chci spadnout a utopit se v touze, šplhat se z nouze.. Padat a spát, snít a skládat..." Hrabe mi, bude ze mě poet a asi mě klepne! "I wanna fall for you, touch you and let you kill me.." Protože když mi hrabe je svět nejkrásnější. Ne nedočkáte se ničeho rozumného.. ne dnes.. Nevím co se děje, ale začínám mít ráda svůj svět!  

Po měsíci jsem se sem dohrabala.. hodila sem fotky potkyšů.. ano už mám dva..  Zjistila jsem že jsem nicka.. jako vždy.. že zanedbávám sebe, tvorbu a teď už i web. Fakt se nemám ráda.. Ale mám pro co žít. To je asi hlavní. Nevím, co mě dělá šťastnou, ale funguje to.. A já začínám mít pocit, že můj život má směr. Ten směr kterej sem  dávno ztratila. A teď je to všechno zase předemnou.. A občas mívám i pocit, že chci žít...           Protože pěstování alkoholismu se ségrou je oldschool . . . Mám strach, že to skončí . . .