Dárky? Ne děkuji . . .

Dnešek se dal považovat za velice úspěšný den. V 8:30 jsem úspěšně složila písemné testy na řidičák na  nějakých 98%, dobarvila jsem si vlasy a sešla se po hodně dlouhý době s dvěma kamarády. Bohužel se samozřejmě musela vyskytnout komplikace. Když jsem se spokojená vracela domů, jeden z mých nejmenovaných rodinných příslušníků zavolal, že se sejdeme u metra a že pro mě něco má, jako omluvu za včerejší hádku. Skoro bezeslov mi byla předána malá krabička a dotyčná zmizela jak pára nad hrncem. Otočila jsem se k odchodu a krabičku otevřela. Ze šera na mě koukal maličkatý čumáček a po dalšim ohledání jsem našla malého flekatého myšáka. V tu chvilku začal onen stres. V bytě kde bydlím přebývá těžký alergik a i na psa kterého má majitelka více než 10 let se dělali krevní testy. Jediné štěstí je, že všechno stěhování se mnou absolvovala i kompletně vybavená malá klec, půl pytle krmení a 5l kukuřičné podestýlky. Myšáka jsem okamžitě ubytovala a izolovala od zbytku bytu. Teprve potom začalo to pravé peklo. Nafotit, hodit na internet a shánět nového majitele. Naštěstí mě zachránila Trixie, která se ani ne za hodinu ozvala s tím, že si myšáka bere a odkoupí i veškeré vybavení. Dnešní drama, které mě opět stálo desítky slz, spoustu práce a několik dalších nepříjemností, nakonec dopadlo velice dobře. Myšák má od zítřka zodpovědnou a milující maminku a já o problém méně. Dostávám se opět k další zásadě..Zvíře by nikdy nemělo být dárkem bez předchozí domluvy.
A tak jsem si s Herem (jak jsem ho pracovně pojmenovala) dali mazlinky na dobrou noc. Zítra ho čeká půlhodiná cesta autobusem a pak krásný život u mé kamarádky. Nekrásnější na tom všem je, že myšáka budu moct vídat a vím, že bude v dobrých rukách.